Co je to „vědomá a silná žena“? A opravdu je tak málo „vědomých a silných mužů“?

Co vám přinese tento článek? Možná trochu jiný pohled na vědomé ženy a slabé muže. V poslední době jsem několikrát četla články o tom, jak „vědomá“ nebo „silná“ žena je raději sama, proč k sobě nemůže najít partnera nebo že muži jsou taková pitomá stvoření bez názoru, nedosahující kvalit silné a vědomé ženy. Nějak se mě to dotklo, vůbec to se mnou nerezonovalo a přemýšlela jsem proč. Popravdě, možná proto, že jsem tím sama kdysi prošla. Byla jsem ve fázi, kdy jsem se mužů bála, i v té, kdy jsem jimi opovrhovala. Co mi nejvíce vadí na těchto prohlášeních? Bylo by to stejné, pokud by něco podobného někdo prohlašoval o ženách… je to tzv. duchovní pýcha, kterou tam mezi řádky vnímám.

Co pro mě znamená spojení duchovní pýcha? Jakékoli vyvyšování se nad druhé, v kontextu duchovní vyspělosti. Nějací „my“ jsme lepší než „oni“. Už samotná věta či titulek typu: „Proč jsou vědomé ženy raději single?“ a nebo „Proč se muži bojí silných žen?“ ve mě vyvolávají pocit, že ta vědomá nebo silná žena je něco naprosto dokonalého, a nic tak přízemního, jako je obyčejnej chlap, jí  nesahá ani po kotníky. Uf, nevnímáte pyšnou princeznu? Já jo! A ještě k tomu zabalenou do pláště duc-hovnosti 🙂 Pardon, ale to se fakt nabízelo.

S tímhle asi přístupem bude ta vědomá a silná žena sama pořád! Ale ne proto, že by se jí muži báli, spíše proto, že v ní nevidí ženu, tu opravdovou ženu, která ví, že je někdy totálně nevědomá, slabá, vystrašená, pitomá, temná, žárlivá, hysterická, směšná, plačtivá, zuřivá a jindy zase něžná, přítulná, měkounká, odevzdaná, pečující, laskavá a milující. V té zmiňované vědomé a silné ženě, co musí být singl, protože správní muži vymřeli, vidí přinejlepším amazonku, připravenou k boji (a to baví asi jen zraněné muže, co se potřebují prát…), častěji samozvanou Bohyni, která potřebuje, aby k ní muž vzhlížel a rozhodně nevnímá muže, jako svého Boha (ať muž udělá, co udělá, všechno je pořád blbě, Bohyně je stále o stupeň výš), nebo nafrněnou princezničku se zlatou hvězdou na čele, která je tak dokonalá, že to až bolí (a posílá domů jednoho rytíře a prince za druhým…má tedy cenu se o něco snažit? Ale jo, pár takových romantických snílků se vždycky najde 🙂 zachránci, kteří potřebují opakovaně zachraňovat nějakou princeznu, aby si potvrdili svou hodnotu, stejně tak, jako jsou ženy/matky pluku, které si svou hodnotu dokazují svou nepostradatelností – máme tolik způsobů, jak sebou vzájemně manipulujeme, že?)

Tak si tak říkám, ženy, které si o sobě občas myslíme, že jsme tímto způsobem vědomé, silné a nadřazené, Bohyně, vládkyně všech moří a nafrněné princezničky 🙂 co kdybychom na chvíli slezly z toho piedestalu, na který jsme samy sebe postavily? Je to opravdu tak, že musíme být samy, protože muži jsou kdesi pod námi a nedosahují dostatečných kvalit? Nemyslím si.

Zasmějme se občas samy sobě a vlastní nafrněnosti, uleví se nám 😉 Nejsme zas tak dokonalé a s tímto vědomím se žije mnohem lépe.

V mém pojetí světa (a samozřejmě se mnou nemusíte souhlasit) je vědomá a silná žena ta, co umí žít ve vztahu a zároveň umí žít sama a nemá potřebu vyvyšovat se, nebo ponižovat muže. Vědomá žena samozřejmě nemá potřebu ponižovat ani sebe sama… nicméně ty ženy, o kterých jsme se tady bavily mají spíš opačný problém, často se moc bojí toho, že by ztratily kontrolu. Mnohdy byly ponižovány, hlavně samy sebou. Tam je často příčina ponižování druhých. Znáte to, šikanovaný šikanuje, ponižovaný ponižuje… Nechce za žádnou cenu skončit tam, kde začal! A tak se povýší, aby nebyla ponížena. Až tak, že musí být stále nahoře, nedokáže ani na chvíli nechat muže, aby „vládl“ a vedl, tak moc se bojí zranění. Rozumím jí, má za sebou většinou nejednu špatnou zkušenost a bojí se mužské agresivity, protože se setkala s její nezralou a nezdravou formou. Mužská agresivita a síla je v pořádku, pokud není použita proti ženě! Není nic krásnějšího než spočinout v mužské síle a nic ohavnějšího, než být mužskou silou zlomena a pošlapána.

Pokud se toto ženě stalo, potřebuje čas. Potřebuje znovu mužům uvěřit, znovu se jimi nechat chránit, znovu je začít obdivovat. Ta raněná žena, dívka, potřebuje dospět. Mnohdy není schopna vztahu s mužem a potřebuje vedle sebe chlapce. Mnohdy ona sama potřebuje být jak maminkou, tak holčičkou a tak skáče z jedné té role do druhé, tak dlouho, dokud nedospěje.

Dospělá žena umí se svým partnerem, kterého si vybrala, procházet všemi obdobími, ctít soukromí, podporovat ho a přijímat, že i muž někdy může být slabý či chybovat… prostě dávat to samé, co očekává! A pokud zjistí, že už nemají společnou cestu, umí odejít s grácií a s tím, že láska zůstává, nemění se na nenávist či opovržení. Může svého partnera, klidně i bývalého, stále milovat a přesto s ním nemusí chtít žít! Tahle vědomá a silná žena může a nemusí být sama, může a nemusí být dokonalá, může a nemusí mít vedle sebe dokonalého muže.

Tahle žena se může smát, dokonce i sobě a nemusí si dokazovat svou hodnotu tím, že ukazuje prstíčkem na neschopné mužské pokolení 🙂

Umíš se muži plně odevzdat a důvěřovat mu? Umíš plně důvěřovat sobě a své intuici a věřit, že si dokážeš vybrat toho „správného“ muže? Pokud ne, zkus to. Pokud ti to nepůjde s mužem, zkus to s Bohem. Zkus uvěřit nejdříve životu, pak ti to půjde i s muži.

Přeji nám všem, ženy, abychom začaly vnímat muže jako sobě rovné a zároveň jako ty fyzicky silnější. Jako ochránce, přirozené vůdce, divoké lovce. Dovolme mužům, aby byli muži. Zkuste na chvíli zavřít oči a procítit si tu krásnou mužskou energii, zkusme se na chvíli nebát, dovolit si jen být. S vědomím, že je všechno v pořádku a nemusíme mít vše pod kontrolou. Já sama vnímám mužskou energii, jako energii Boha. A ženskou energii, jako energii země. Všichni máme v sobě obě, nicméně v jiném poměru. Doplňujeme se, jsme už od našeho zrození rovnoprávní a přesto nejsme stejní. Muž je opravdu v něčem o schůdeček výš proto, aby chránil ženu. Žena je zase o schůdeček hlouběji, aby muži dala sílu. Muž dává, žena bere. Muž bojuje, žena pečuje. Muž je pevný, žena měkká. Oba milují a umějí žít v lásce, ovšem každý z nich svým unikátním způsobem.

Hana Moneam

Hana Moneam je hair stylistka a průvodkyně proměnou. Pomáhá ženám vypadat a cítit se krásnější a to jak s pomocí tvorby účesu na míru a použití přírodní kosmetiky, tak zároveň i inspirací k harmonizaci jejich "in" a "out". Přivádí ženy zpět k jejich podstatě, sebepoznání a sebelásce. Inspiruje k propojení a sladění vnějšího projevu a vnitřního nastavení pomocí změny životní strategie a fyzického vzhledu (vlasů).

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.