Jak se rodí královna?

Být královnou svého života je asi snem každé ženy. Ale jak to udělat, Jak ustát všechny ty tlaky, ataky, problémy, situace a řeči, které na nás po celý život působí? Jak vědět, co je správné a co ne? Jak se rozhodovat? Naslouchat srdci (tělu) a nebo se spíš na věci dívat rozumově? Zjistila jsem, že to každý máme jinak. Je to jednoznačně věc s naší osobnosti, naší individuality. To, co funguje mě, nemusí fungovat tobě a naopak.

Ale co tedy s tím? 

Pro mě je tou cestou sebepoznávání. Zjištění mých hodnot, postojů, názorů a taky to, kde a jak vznikají. A jak je zjistím? Ptám se. Ale ne všech okolo, ptám se sebe sama. Co potřebuji? Co mi vadí? Co mi dělá dobře? Co mě nabíjí a co mě vysává? Jak mohu tu a tu situaci změnit? Pokud ji nemohu změnit, mohu přijmout stávající stav jako trvalý, aniž bych o toho přišla o svoje hodnoty a postoje? Chci ten daný postoj ještě nebo si mohu stoupnout jinam a podívat se na věci z jiného úhlu? Co tam uvidím, když to aspoň na chvíli udělám? Proč se bojím opustit to staré známé místo? Co nejhoršího by se mi mohlo stát? Kdy a jak udělám první krok? Je to, co mi vadí opravdu příčina mé nespokojenosti?

To jsou mnohé z otázek, které si často kladu. 

Součástí poznání sebe sama je i pohlédnutí na svoje temné stránky, na tzv. stíny. Často se totiž stává, že vyměníme staré za nové a ten pocit nespokojenosti zůstává. Proč tomu tak je? Protože mnohdy utíkáme sami před sebou a to, co nás honí, je ve skutečnosti naše vlastní nepřijatá část. Vidíme ji v situacích, které zažíváme, v lidech, které potkáváme, v partnerech, dětech či rodičích. Často se vydáme cestou samoty a předstíráme, že jsme silné, že dokážeme žít samy. Opak je často pravdou. Silnými se stáváme, když dokážeme žít samy za sebe a zároveň ve vztazích. Nejedná se totiž jen o vztah partnerský, ale také o vztahy přátelské a pracovní.

Královna dokáže žít v souladu sama ze sebou a s druhými.

A to tak, že se tyhle dvě věci nevylučují, ale doplňují. Dokáže žít s partnerem i bez partnera. Umí mít dlouhodobý vztah, ve kterém jsou oba šťastni a spokojeni a zároveň dokáže žít sama, když se ocitne v životní situaci, která to vyžaduje. Dokáže podnikat sama a dokáže spolupracovat. Umí jet sama na dovolenou a jít sama do kina a zároveň má víc než jednu přítelkyni, se kterou tvoří víc, než jen vzájemný odpadkový koš na blbé pocity. Dokáže svým dětem dát zázemí, ale i svobodu.

Všechno je to o harmonii.

Světlo a stín. Radost a smutek. Láska k sobě a k druhému. Smích a pláč. Síla a jemnost. Jin a jang. Odvaha i strach. Černá a bílá. Všechno potřebujeme ke šťastnému životu, k růstu. A zároveň nepotřebujeme nic z toho. Umíme se od toho všeho odpoutat. Nechat to být. Nezabývat se tím, když to přestoupí únosnou mez. Vrátit se čas od času do bodu nula, kde je nic a zároveň všechno a začít znovu. A znovu. A znovu…

A v tomto místě se rodí královna.

Ta, která respektuje svoji cestu, svoje pády a raduje se ze svých vzletů. A to samé dává druhým. Svobodu chybovat, padat a umírat a odvahu znovu začít žít a skočit z té skály s vírou, že křídla nám narostou cestou. Dovolit zemřít určitým částem sebe sama, dovolit to samé i druhým, dovolit zemřít našim názorům, iluzím i nenaplněným snům a dovolit si být ZNOVUZROZENÁ.

Čistá, nahá, připravená začít znovu.

Tohle můžeme zažívat znovu a znovu. Díky našemu menstruačnímu cyklu vlastně každý měsíc. Ne vždy je nutné jít až na dřeň a ne vždy je nutné u toho trpět. Někdy si ten vlastní zrod můžeme užít s ohromnou radostí, důvěrou a láskou. Záleží jen a jen na nás…

Malé zamyšlení z Jinového světa ti tentokrát přinesla Hanka. S úctou k tvé cestě a jedinečnosti.