Jsem žena, ale zatím nejsem máma

imageSedím v čekárně u alergologa. Kolem mě pobíhají děti. Smějí se, křičí, povídají. Je úžasné být toho součástí. A to i přesto, že svoje děti nemám. Zatím.

Možná už svoje děti máš, možná ne. Možná po nich toužíš a možná nemáš s kým. Možná se snažíš otěhotnět a nejde to.

Celý život jsem si představovala, jak budu mít jednou svou rodinu. Manžela a naše milované děti. Děti jsem milovala vždycky a těšila se, když jsem mohla být mezi nimi. Kdekoliv. Miluju pocit, kdy si vezmeš dítě do náručí a cítíš krásnou čistou dětskou energii. Prostě miminkovskou vůni.

Teď mi bude skoro 33 a žádné děti nemám. A otázky ohledně svatby a těhotenství mi jsou spíš líto než nepříjemné. Někdy je mi smutno a někdy mi tečou slzy, když mám děti kolem sebe. Možná tím, že je to realita, a že kolem mě má většina mých kamarádek děti.  Znáš ten pocit?Zažila nebo zažíváš to taky?Mrzí Tě to nebo jsi naštvaná?

Není povinností ani předpokladem, že všechny ženy chtějí nebo musí mít dítě. Ne každá chce být mámou. Ne každá může být mámou. Ne každé se to v životě poštěstí. Pro některou je to smysl života, pro jinou ne. Pro některou je to téma citlivé a jiná to zvládá s přehledem.

Buďme k sobě citliví a zkusme se vcítit do těch, kteří to mají jinak. Neposuzujme druhé podle toho, jak to máme sami. Každá z nás prochází svým vlastním příběhem. Každá z nás má jinou cestu poznání. Co ale můžeme dělat, je být podporou, oporou a pochopením.

Každá žena může nebo nemusí být mámou. Někdy žena chce a je. Někdy žena chce a nemůže. Někdy žena nechce a je. Život je příběh, u kterého opravdu nikdo neví, jak skončí a kam nás dovede. Každá z nás má jiné priority, možnosti a okolnosti a záleží jen na nás, jak budeme svůj život žít. Vysvětlovat a obhajovat před druhými se nemusíme, vždyť je to přeci náš život a naše volba.

Ženství je ❤️.

S láskou Jana

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.